Petr Janeba (Porotce Jiří Klečka) – Vdoleček z Buenos Aires

Andrea Čekanová (Porotkyně Lenka Pastorčáková) – Sukně pana Heřmánka

Cena Kanopy:

Oldřich Suchý – Smrt na ostrově

Do jedenáctého ročníku nám přišlo úctyhodných 38 povídek. Věřte nebo ne, nejmladšímu účastníkovi bylo sedm let. Jeho práce se na stupně vítězů nedostala, ale za takových deset let? Kdo ví? Kostlivce ve skříni jste pojali různými způsoby. Našly se drsné příběhy, které člověku rozvlnily žaludek, ale i takřka romantické nebo fantasy. Proč ne? Fantazii se přece nemají klást meze a porota ve složení Lenka Pastorčáková a Jiří Klečka to moc dobře věděla. Všechny povídky poctivě přečetli, dali hlavy dohromady a vybrali podle nich ty nejlepší.

Vítěznou povídku si můžete přečíst zde na webu a velmi brzy si ji poslechnete i v audioverzi. Mně nezbývá než poděkovat porotcům, že se s takovým gustem ponořili do čtení. Nakladatelství Kanopa, že tak nadšeně podporují české autory, a samozřejmě i každému psavci, který nám poslal svou povídku. A pokud to nevyšlo… od toho tu budeme mít 12. ročník. Tak za rok naviděnou.

Ema Žurovcová – Páté přikázání

Petr Janeba – Ten nejtvrdší

Když jsem vyhlašoval první ročník České lupy, věděl jsem, že se musím nějak odlišit od Havrana, povídkové soutěže vyhlašované AIEPem. A jediné, co mi dávalo smysl, byl tematický směr. Každý rok jiné téma, jiný druh povídek. Tím se zvyšují nároky na autory a tak je to, myslím, správné. Sousedské války, bankovní loupeže, záhady zamčeného pokoje, sérioví vrazi… všechno tu za těch deset let bylo. A mně udělala radost každá povídka, ať už byla vítězná, či ne.
Letos, v jubilejním (a na čas posledním) ročníku, jste se prali se zlotřilými policisty. Někdy více a někdy méně zdárně. Někdy jste odbočili až příliš a jinde jste se drželi striktně zadání. Jako porota jsme přečetli vše do posledního písmene a dali si záležet na tom, aby se na první tři místa dostaly ty povídky, které se v našich očích povedly nejlépe (čti: trefily se do našeho rozpoložení a představy toho, co hledáme). Vy, kteří jste nevyhráli, máte dozajista šanci v jiné soutěži. Nikdo letos neposlal špatnou povídku a jsem neskutečně rád za to, na jakou úroveň se za ty roky soutěž dostala a jací autoři příspěvky posílají.

Ema Žurovcová – Soudruh, který se neosvědčil

Dominik Roubín – Bez viny

Petr Janeba se letos trefil do vkusu všem třem porotcům. Jeho příběh je přímočarý, tajemný, napínavý i překvapivý. Je tam vtíravý vnitřní hlas (každý správný sériový vrah má vnitřní hlas) a pár (ne)vinných obětí. Válka je zlo, to ví každý. A každého poznamená trochu jinak. Takže se seznamte se Shonem…

Cena poroty:

Kateřina Pilařová – Soudruh, který se neosvědčil

Vítězslava Felcmanová byla jednou druhá, získala jednu cenu poroty a letos stanula až na vrcholu. S druhým porotcem, Honzou Mašatou, jsme měli dost dlouhý telefonát, během kterého jsme probírali vítěze, respektive ty povídky, které jsme každý za vítěze chtěli a zrovna u prvního místa jsme měli nejkratší debatu, pak už to bylo ostřejší a ostřejší… Na celé pestré sestavě postaviček, které se schází v hospodě U zlatého medvěda, je krásně vidět vypsanost autorky. I na pár stránkách jim dokáže vdechnout charakter a život. A to je něco, co si prostě zlatou medaili zaslouží.

1. místo – Jiří Fejk – Hlas Domu hudby
2. místo – Jakub Jedlička – Bezhlavý
3. místo – Martina Boučková – Stroncova poslední whiskey

1. místo – David Urban – Krvavý rok
2. místo – Vítězslava Felcmanová – ABeCeDe kocour přede
3. místo – Dalibor Boubín – Vlastní zákon

Cena poroty:

Emanuel Svoboda – Případ olověné lebky
Michaela Peřinová – Dokud nás smrt nerozdělí

Jak už jsem naznačil na začátku listopadu při vyvěšení výsledků, letošek byl tak moc vyrovnaný, až z toho naskakovaly porotě vrásky na čele. Každý měl svého favorita, ale naštěstí se našlo dílo, u kterého se shodli všichni. David Urban psát umí, rozumí práci detektiva a – myšleno lichotkou – ještě víc práci nájemného zabijáka a dokázal svoji povídku Krvavý rok podat přesvědčivě. Helena Kočandrlová k tomu dodala přesvědčivou ilustraci a vy se můžete na na těch pár stránkách podívat, jak to funguje na běžné české policejní stanici…

1. místo – Klára Lopuchovská – Záhada na Grand Hall
2. místo – Vojtěch Žák – Můj drahý příteli
3. místo – Vítězslava Felcmanová – Ve stínu S. H.

Při třetím ročníku porotě učarovala patnáctiletá Klára Lopuchovská přímým tahem na branku. Nerozcupovala konkurenci, nebyla jasným adeptem na vítězství, boj o závěrečnou trojku se zvrhnul v přehlídku opodstatněných důvodů a argumentů a nebylo snadné to poskládat tak, aby z toho všichni vyšli se ctí. Vzácně se ovšem porota shodla na tom, že mladá autorka ví, co píše, jak se to má psát a – jak už jsem zmínil ve vyhodnocení – pochopila, co se po ní žádá. S přispěním toho, že všichni věříme v její potenciál do budoucna, až se její ruka vytříbí častým psaním, vyšvihli jsme ji na vrchol a nezbývá než doufat, že o ní ještě jednou uslyšíme.

1.  místo – Petr Burian – Rekonstrukce
2. místo – Martin petiška – Marylin
3. místo – Veronika Dlesková – Jmenuji se Oskar

Druhý ročník byl ročníkem nešvarů. Žánr, téma, rozsah… spousta autorů se rozhodla některé požadavky bojkotovat, což porotě ztěžovalo práci. Vybrat kvalitnější dílo, které nemá ty správné parametry detektivky, nebo se vydat riskantnější cestou, stát si za zadáním a dát šanci nějaké poctivě oddřené detektivní povídce, byť byla stvořena rukou začátečníka? Pořád bylo třeba doufat, že se v soutěži objeví ten správně namixovaný výtvor. A světe div se – ono se to vážně stalo. Nakolik se Petru Burianovi Rekonstrukce kriminálního činu vydařila, může posoudit každý sám.

1. místo – Martina Perlíková – Speciální jednotka – Čest
2. místo – Alexandra Zvařičová – Tajemství rodinné hrobky
3. místo – Blanka Faltová – Stopařka