Konzultant
Cosmopolis 2023
Někde jsem dostal otázku, jestli moje knihy nejsou na české poměry moc brutální. Nejdřív bych se rád zeptal – co jsou to ty české poměry? Myslím – a usmívám se u toho, to zdůrazňuji -, že jsme poměrně brutální národ. Vezměte si, kolik lidí miluje příběhy Chrise Cartera. A oprávněně! Je to mistr svého řemesla. Když máme tak moc rádi hrůzu a děs, které na nás pouštějí smyšlení sérioví vrazi, proč je tak málo tvoříme? Protože by v českém prostředí inteligentní sériový vrah nefungoval? Nebyl by uvěřitelný? A co nás vede k tomu, že ve Švédsku nebo za velkou louží je? Třeba si právě to samé myslí tamní čtenáři. Někde slyšel, že česká detektivka je taková hezká, klidná, spíš psychologická než bestiálně živočišná… Nu, tak jsem si říkal že je potřeba občas rozčeřit vody té poklidé detektivky. Někdo to dělat musí. A jestli to má někdo vydržet, je to Saša Kraus. Ten chlap už utržil spoustu šrámů a další ho čekají. Protože tentokrát proti němu stojí někdo, kdo se vyžívá v poměrně zajímavých praktikách. A evidentně neplánuje jen tak přestat…
ANOTACE:
Na Karlovarsku řádí sériový vrah. Vyžívá se v neskutečné brutalitě, nesmírně rád se poslouchá a je si tak jistý svou genialitou, že sám volá policisty, aby jim řekl, kde najdou další oběť.
Vyšetřovatelka Andrea Šimečková je vyslána tajemným hlasem v telefonu do zdánlivě prázdného domu. Čeká ji tam hrůzný nález. Nahý, mrtvý muž přibitý hřeby k podlaze, s klouby zohýbanými tak, že připomíná pavouka. Tělo je zohaveno způsobem, který šokuje i otrlé policisty.
Během následujících dnů vypukne nejen pátrání, ale také bizarní hra na kočku a myš, ve které hraje jednu z hlavních rolí i Andrein přítel Saša Kraus. Bývalý policista, nyní novinář, který se s velkou chutí ujme role konzultanta policie.
V rámci vyšetřování spolu začnou každý den více a více šlapat na paty brutálnímu vrahovi, který působí jako ztělesnění zla. Saša s Andreou pomalu stahují kolem vraha smyčku. Uvědomují si děsivou skutečnost, že i když vraha neznají, neznamená to, že on nezná je…
Zde si můžete přečíst ukázku z knihy
Otevřel oči, ale překvapivě se před ním dál rozpínala černočerná tma. I přes bušení ve spáncích poznal, že má na hlavě nějakou látku. Utěrku? Nejspíš. Její dotek byl hrubý. Možná to byla osuška.
Ale na tom koneckonců nezáleželo.
Měl nutkání si olíznout rty, ale látka mu to znemožňovala. Zdálo se mu, že je má popraskané. Ale to nebylo možné. Jak dlouho mohl být mimo. Hodinu? Dvě?
„Zdálo se ti něco?“
Cuknul sebou, když se těsně před jeho hlavou ozval cizí člověk. Mluvil pomocí nějakého měniče hlasu. Zněl jako robot z budoucnosti a Michalovi se zježily chloupky v zátylku.
Krk ho bolel, jako by mu prováděla masáž nějaká nešikovná masérka. Tak rád by se protáhl, ale…
Škubl rukama, které měl za zády spoutané. Bez šance. Ten před ním odvedl fantastickou práci.
Ten před ním.
Zatraceně.
Co po něm může chtít?
Jestli chce…
„Peníze,“ řekl Michal přidušeně přes látku. „Chcete peníze?“
Slyšel smích a ten jenom zhoršoval tepot v hlavě. „Neodpověděl jsi mi na otázku.“
Cítil ve vzduchu vůni dřeva. Mohlo se mu to zdát? U něj doma nemohlo nic takhle… uvědomil si, že může být kdekoli. Neví, kdo je před ním, jak dlouho byl mimo… neví vůbec nic.
Někdo se dotkl jeho obličeje a on okamžitě ucuknul.
„Klid, krasavče,“ promluvil robot, „nejspíš se ti špatně přemýšlí, když máš zakrytou pusu. Takže ti to odhrnu. To pro tebe můžu udělat.“
Michal se okamžitě zhluboka nadechl. Do jazyka se mu zaryla pachuť pilin a fermeže. Bušení ve spánku přidalo na intenzitě, ale to mu teď bylo jedno.
„Prosím,“ vzlykl, „mám spoustu peněz.“
„Já vím,“ ozvalo se před ním. „Tolik, kolik bych nestihl nikdy utratit, ani kdybych chtěl. A parádní dům a krásný bourák a nádhernou ženu –“
Do hlavy se mu okamžitě nahrnula krev.
„Jestli jí něco uděláš, tak tě vykuchám, rozumíš?!“ zařval a pokusil se vstát. To, čím měl svázané ruce, se mu okamžitě zarylo do pokožky a tělem mu projela vlna bolesti. „Ani se jí nedotýkej!“
Ozval se smích. „Kam zmizelo slušné vychování? Pokud smím prosit, vrať zpět ten uctivý tón, líbil se mi víc. A neměj strach, tvojí paňmámu nechám odpočívat.“ Robot se rozchechtal. „Není můj typ. Buď úplně v klidu, ani se jí nedotknu. Ale tvůj vkus chápu. Má nádherné oči.“
Další smích a tentokrát trval snad minutu.
A hned nato se místností rozlehlo vrtání a opět ho do nosu udeřila vůně zpracovávaného dřeva. Ten před ním tu něco vyrábí? Proč by to dělal?
„Než budu hotový, očekávám příjemnou konverzaci.“ Na pár sekund se neznámý odmlčel, ozývalo se bouchání a pak pokračoval. „Tak co se ti zdálo? Nenech se přemlouvat. Slibuju, že ti pak sundám pásku z očí.“
Michal přemýšlel, jak se dostat k Adéle. Jestli má mít nějakou šanci, cesta vede skrz toho chlapa před ním. Pár odpovědí ho může ukolébat. Nebo ho přesvědčit, aby mu kromě pásky sundal i pouta.
DÚLEŽITÉ
Antonín Mazáč
@COPYRIGHT 2023